Příkaz if

Základním příkazem pro tzv. podmíněné vykonání kódu je příkaz if:

if (<výraz typu bool>) {
    // blok kódu
}

Pokud se výraz v závorce za if vyhodnotí jako true (pravda), tak se provede blok kódu za závorkou tak, jak jste zvyklí, a poté bude program dále pokračovat za příkazem if. Pokud se však výraz vyhodnotí jako false (nepravda), tak se blok kódu za závorkou vůbec neprovede. V následujícím programu zkuste změnit výraz uvnitř závorek za if tak, aby se blok v podmínce vykonal:

#include <stdio.h>

int main() {
    int delka_hesla = 5;

    printf("Kontroluji heslo...\n");
    if (delka_hesla > 5) {
        printf("Heslo je dostatecne dlouhe\n");
    }
    printf("Kontrola hesla dokoncena\n");

    return 0;
}

Booleovské výrazy použité v podmíněných příkazech se označují jako podmínky (conditions), protože podmiňují vykonávání programu.

Anglické slovo if znamená v češtině Jestliže. Všimněte si tak, že kód výše můžete přečíst jako větu, která bude mít stejný význam jako uvedený C kód: Jestliže je délka hesla větší než pět, tak (proveď kód v bloku).

Provádění alternativ

Často v programu chceme provést právě jednu ze dvou (nebo více) alternativ, opět v závislosti na hodnotě nějakého výrazu (podmínky). To sice můžeme provést pomocí několika if příkazů za sebou:

if (body > 90) { znamka = 1; }
if (body <= 90 && body > 80) { znamka = 2; }
if (body <= 80 && body > 50) { znamka = 3; }
...

Nicméně to může být často dosti "ukecané", protože se musíme v každé podmínce ujistit, že již nebyla splněna předchozí podmínka, jinak by se mohla provést více než jedna alternativa.

Jazyk C tak umožňuje přidat k příkazu if další příkaz, který se provede pouze v případě, že podmínka "ifu" není splněna. Takto lze řetězit více podmínek za sebou, kdy v každé následující podmínce víme, že žádná z předchozích nebyla splněna. Dosáhneme toho tak, že za blokem podmínky if použijeme klíčové slovo else ("v opačném případě"):

if (<výraz typu bool>) {
    // blok kódu
} else ...

Pokud za blok podmínky if přidáte else, tak se program začne vykonávat za else, pokud výraz podmínky není splněn. Za else pak může následovat:

• Blok kódu, který se rovnou provede:

  if (body > 90) {
      // blok A
  } else {
      // blok B
  }
  // X
  

  Pokud platí body > 90, provede se blok A, pokud ne, tak se provede blok B. V obou případech bude dále program vykonávat kód od bodu X.

• Další if podmínka, která je opět vyhodnocena. Takovýchto podmínek může následovat libovolný počet:

  if (body > 90) {
      // blok A, více než 90 bodů
  } else if (body > 80) {
      // blok B, méně než 91 bodů, ale více než 80 bodů
  } else if (body > 70) {
      // blok C, méně než 81 bodů, ale více než 70 bodů
  }
  // X
  

  Takovéto spojené podmínky se vyhodnocují postupně shora dolů. První podmínka if, jejíž výraz je vyhodnocen jako true, způsobí, že se provede blok této podmínky, a následně program pokračuje za celou spojenou podmínkou (bod X).

  Na konec spojené podmínky můžete opět vložit klíčové slovo else s blokem bez podmínky. Tento blok se provede pouze, pokud žádná z předchozích podmínek není splněna:

  if (body > 90) {
      // blok A, více než 90 bodů
  } else if (body > 80) {
      // blok B, méně než 90 bodů, ale více než 80 bodů
  } else {
      // blok C, méně než 81 bodů
  }
  

  Všimněte si, že tento kód opět můžeme přečíst jako intuitivní větu. Pokud je počet bodů vyšší, než 90, tak proveď A. V opačném případě, pokud je vyšší než 80, tak proveď B. Jinak proveď C.

Cvičení 🏋

Upravte následující program, aby vypsal:

• Student uspel s vyznamenanim, pokud je hodnota proměnné body větší než 90.
• Student uspel, pokud je hodnota proměnné body v (uzavřeném) intervalu [51, 90].
• Student neuspel, pokud je hodnota proměnné body menší než 51.

#include <stdio.h>

int main() {
    int body = 50;

    printf("Student uspel\n");

    return 0;
}

Vnořování podmínek

Někdy potřebujeme vyhodnotit složitou podmínku (nebo sadu podmínek). Jelikož if je příkaz a bloky kódu mohou obsahovat libovolné příkazy, tak vám nic nebrání v tom příkazy if vnořovat:

#include <stdio.h>

int main() {
    int delka_hesla = 4;
    int delka_jmena = 3;
    if (delka_hesla > 5) {
        if (delka_jmena > 3) {
            printf("Uzivatel byl zaregistrovan\n");
        } else {
            printf("Uzivatelske jmeno neni dostatecne dlouhe\n");
        }
    } else {
        printf("Heslo neni dostatecne dlouhe\n");
    }

    return 0;
}

Cvičení 🏋

Upravte hodnotu proměnných delka_hesla a delka_jmena v programu výše tak, aby program vypsal Uzivatel byl zaregistrovan. Neměňte v programu nic jiného.

Vynechání složených zárovek

Za if nebo else můžete vynechat složené závorky ({, }). V takovém případě se bude podmínka vztahovat k (jednomu) příkazu následujícímu za if/else:

if (body > 80) printf("Student uspel\n");
else printf("Student neuspel\n");

Zejména ze začátku za podmínkami vždy však raději používejte složené závorky, abyste předešli případným chybám a učinili kód přehlednějším.

Kvíz 🤔

1. Co vypíše následující program?

   #include <stdio.h>
   
   int main() {
       int a = 2;
       if (a >= 3) {
         printf("a >= 3\n");
       } else if (a >= 2) {
         printf("a >= 2\n");
       } else if (a >= 1) {
         printf("a >= 1\n");
       }
   
       return 0;
   }
   

   Odpověď

   Program vypíše a >= 2. Příkaz if, za kterým následuje sada návazných příkazů else if, případně na poslední pozici else, se vyhodnocuje shora dolů. Provede se blok kódu prvního ifu, jehož podmínka (výraz v závorce) se vyhodnotí jako true, což je v tomto případě podmínka else if (a >= 2). I když jistě platí i podmínka a >= 1, tak blok kódu za posledním else if se zde neprovede, protože se už provedl blok kódu za dřívější podmínkou.

2. Co vypíše následující program?

   #include <stdio.h>
   
   int main() {
       int a = 2;
       if (a >= 3) {
         printf("a >= 3\n");
       } else if (a >= 2) {
         printf("a >= 2\n");
       } if (a >= 1) {
         printf("a >= 1\n");
       }
   
       return 0;
   }
   

   Odpověď

   Program vypíše:

   a >= 2
   a >= 1
   

   Všimněte si, že před posledním příkazem if není else! To znamená, že se jedná o nezávislý příkaz if, který nijak nesouvisí s prvním příkazem if nad ním. Kvůli toho se tento příkaz provede, i když byl předtím proveden blok za podmínkou else if (a >= 2).

   V běžném programu by byl tento kód formátován spíše následovně:

   int a = 2;
   if (a >= 3) {
     printf("a >= 3\n");
   } else if (a >= 2) {
     printf("a >= 2\n");
   }
   
   if (a >= 1) {
     printf("a >= 1\n");
   }
   

   S tímto formátováním je mnohem jednodušší rozpoznat, že spolu tyto dva příkazy if nesouvisí.

3. Co vypíše následující program?

   #include <stdio.h>
   
   int main() {
       int a = 1;
       int b = 4;
   
       if (a > 1) {
         if (b == 4) {
            printf("b == 4\n");
         } else {
            printf("b != 4\n");
         }
       }
   
       return 0;
   }
   

   Odpověď

   Tento program nevypíše nic. Podmínka a > 1 se vyhodnotí jako false, takže blok kódu za touto podmínkou se vůbec nevykoná.

4. Co vypíše následující program?

   #include <stdio.h>
   
   int main() {
       int a = 1;
       if (a = 2) {
         printf("a se rovna dvoum\n");
       }
   
       return 0;
   }
   

   Odpověď

   Tento program vypíše a se rovna dvoum. Pozor na to, že operátor přiřazení [x] = [y] přiřadí výraz [y] do [x], a vyhodnotí se jako hodnota [y]. V tomto případě se tedy do proměnné a uloží hodnota 2, a jelikož 2 se po převodu na bool vyhodnotí jako pravda (true), se tělo příkazu if provede. Záměna přiřazení (=) a == (porovnání) je častou začátečnickou chybou.